Neberte nám svobodu, nezdražujte sociální služby!

Důrazně vyzýváme ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku, aby po prosazení zvýšení příspěvku na péči nesnižoval okamžitě jeho kupní sílu a nezvyšoval ceny, které lidé s postižením platí za terénní a ambulantní sociální služby! Sociální služby jsou klíčem ke svobodě, neberte lidem s postižením a jejich rodinám tuto drahocennou pomoc!

Finanční dostupnost péče se v minulých letech kvůli inflaci a jednostrannému zdražování cen sociálních služeb významně propadla. I přesto, že zvýšení příspěvku na péči od 1. července 2024 třem ze čtyř stupňů závislostí nepřinese úplnou kompenzaci poklesu kupní síly dávky, měli jsme radost, že politici konečně lidem s postižením podali pomocnou ruku. A také naději, že se jim a jejich blízkým pečujícím zase bude vést trochu lépe.

Obzvlášť si pak ceníme rozhodnutí pana Mariana Jurečky a práce resortu MPSV, kteří v zákoně ukotvili nový stupeň závislosti IV+. Ten lidem s nejtěžším postižením žijícím v domácím prostředí významně zvýší prostředky na zajištění péče, a tak i šanci na důstojný život.

Jsme však hluboce znepokojeni, že Ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje ke stejnému datu, 1. červenci 2024, zvýšit maximální možné úhrady, které mohou poskytovatelé sociálních služeb účtovat svým klientům za poskytnutí péče. Máme obavy, že naprostá většina poskytovatelů kvůli současné inflaci úhrady oprávněně zvýší na maximální možnou úroveň, a tak ke zlepšení finanční dostupnosti služeb pro lidi s nižším než IV. stupněm závislosti reálně nedojde.

S navrhovaným zvyšováním úhrad v sociálních službách nesouhlasíme z následujících důvodů:

• Sociální služby jsou klíčem k začleněnému a nezávislému životu pro všechny lidi se zdravotním znevýhodněním. Zvýšení maximálních úhrad pro ně sníží efekt zvýšení příspěvku. Příspěvek na péči bude letos navýšen poprvé od roku 2019, u lidí s II. stupněm o 11 %, u III. stupně o 16 %. Ceny služeb však od roku 2019 stouply o 19 %. Pokud se nyní zvýší úhrady, pak bude tento růst znamenat 27 %!
• Finanční situace lidí s postižením a pečujících osob je často nepříznivá. Rodiny nemají prostředky, aby platily více za úhradu sociálních služeb.
• Spousta lidí si nemůže dovolit zaplatit takový objem služeb, kolik by skutečně potřebovala. Udržování špatné finanční dostupnosti sociálních služeb znamená udržování sociálního vyloučení rodin v situaci dlouhodobé péči.
• Zvyšování úhrad vnáší do života pečujících rodin nejistotu, kolik sdílené péče s profesionály si budou moci dovolit. Snižování dostupnosti služeb zvyšuje nároky na rodinné pečující, prohlubuje jejich fyzické a psychické vyčerpání, omezuje jejich možnost pracovat a posiluje závislost rodin na sociálních dávkách.
• Zvýšení úhrad reálně nepomůže ani poskytovatelům terénních a ambulantních služeb pro zaplacení vyšších nákladů. Ti o zvýšené úhrady očekávají zkrácení dotací, k pokrytí skutečných nákladů na služby tak nedojde. Úspora zůstane na straně veřejných rozpočtů.

Chápeme, že si hospodářská situace žádá zvyšování cen v různých odvětvích, sociální služby nevyjímaje. Česká republika se ale podpisem Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením zavázala, že vytvoří podmínky pro to, aby lidé s postižením mohli žít nezávislým životem v komunitě. Sociální služby jim tuto svobodu umožňují, přesto jich ale stále mají zoufalý nedostatek. Navíc jsme roztrpčeni, že media do záře reflektorů staví jen zprávy o zvýšení příspěvku, zatímco Ministerstvo práce a sociálních věcí v tichosti navyšuje maximální úhrady ve službách.

Tímto žádáme zastavení růstu cen terénních a ambulantních sociálních služeb. Žádáme, aby stát nepřenášel finanční zátěž, kterou působí inflace poskytovatelům služeb, na lidi s postižením a jejich blízké. Šetření veřejných výdajů na úkor nejzranitelnějších skupin obyvatel považujeme za naprosto amorální a žádáme nápravu.

Předem děkujeme za urychlenou reakci.

Podepsat výzvu